Největší synagoga

V druhé polovině devatenáctého století Židům v Teplicích štěstí přálo: V multikulturním prostředí evropských lázní jim nehrozilo žádné nebezpečí, naopak. Slibně se rozvíjející průmysl potřeboval schopné obchodníky a bankéře – a těmi mnozí Židé dokázali být. V dobách, kdy v Teplicích rostly výstavní budovy jako houby po dešti, tvořili Židé skoro 10 % obyvatelstva. Většina teplických Židů byla nábožensky liberální, zcela integrovaná do tehdejší elity. Z jejich řad pocházeli nejen továrníci, ale také členové zastupitelstva, lékaři i právníci. Vzhledem k tomu, že hovořili také německy, chápali je mnozí jako Němce.

Minimálně v jedné věci se ale Židé odlišovali – v náboženství. Na významu i počtu sílící náboženská obec tak právě skrze něj chtěla demonstrovat svůj společenský význam. A tak když v roce 1882 byla na tzv. Židovském vršku, na křižovatce dnešní Chelčického a Lípové ulice, vysvěcena synagoga navržená prominentním vídeňském (a židovským) architektem Wilhelmem Stiassnim, mohli představení obce být náležitě hrdí. Prakticky ve stejný čas dostavěnému luteránskému kostelu apoštola Bartoloměje o několik stovek metrů dál byla největší synagoga Čech srovnatelným protějškem a důstojnou konkurencí.

Svému účelu stavba sloužila pouhých 56 let. V noci ze 14. na 15. března 1939 synagogu vypálili nacisté. Kousek od jejích bývalých zdí dnes stojí památník od architekta Milana Míška.

• Synagoga má svůj profil v internetovém magazínu Teplice-Teplitz.net.
• V roce 2014 vyšla kniha Židé v Teplicích – 600 let historie.
• Národní identitu Židů v Čechách zkoumá kniha Češi, Němci, Židé? Kateřiny Čapkové.