Lázeňská

Nejlépe dochovaná poštovní trasa

Dětem odkojeným sociálními sítěmi není moc jasné, jak svět mohl fungovat bez mobilních telefonů a bez sociálních sítí. Kupodivu, lidé spolu komunikovali přinejmenším stejně čile i v 17. nebo 18. století. Médiem byl dopis a prostředníkem pošta. Dvě významné poštovní trasy osvícenské doby vedly do Teplic.

Drážďany počátku 18. století byly jedním velkým staveništěm – saský kurfiřt a polský král August II. Silný chtěl budováním nové katedrály nebo Zwingeru ukázat, že se jeho sídelní město vyrovná třeba Versailles. Do města tím samozřejmě přilákal řadu umělců, filosofů i obchodníků a chtěl jim zajistit dobrou dostupnost. Nejbližším společenským centrem byly v té době rozvíjející se teplické a šanovské lázně.

Roku 1712 tak začala vznikat první z tras, Drážďansko-teplická poštovní cesta. Z velké části kopírovala v té době už existující obchodní stezky přes Krušné hory: Vedla údolím říčky Mohelnice (Müglitz) přes Dohnu, Glashütte, Bärenstein, Lauenstein a Geising a dále pak po hřebenovce skrz Altenberg až do Holzhau. Na české straně pak z Fojtovic přes pláně dostavníky sjížděly po dnešní modré turistické trase kolem Habartic a Kyšperku do Krupky. Kdo trasu někdy jel na kole (neřkuli za deště či ve tmě), dokáže si představit, že sedět na kozlíku takového povozu nebyl žádný med. Beethoven třeba o cestě do Teplic (byť z opačného směru) psal své milé: „Moje cesta byla strašná, přijel jsem sem teprve včera ráno ve 4 hodiny; poněvadž se nedostávalo koní, zvolila pošta jinou trasu, ale jaká strašlivá cesta, na předposlední stanici mne varovali, abych nejezdil v noci, strašili mne nějakým lesem, ale to mne jen vábilo – a neměl jsem pravdu, vůz se musel na té hrozné cestě polámat, bezedná, pouhá venkovská cesta a bez takových 2 postilionů, jaké jsem měl, byl bych zůstal někde na cestě trčet. – Esterhaziho (!) potkal na té druhé obvyklé cestě tentýž osud s 8 koňmi, jako mne se čtyřmi.”

Poštovní trasa se později posunula severovýchodněji, na české území se přijíždělo Nakléřovským průsmykem a pak přes Petrovice, tedy prakticky stejnými místy, kterými dnes vede dálnice do Drážďan.

Existenci poštovních cest s čile pendlujícími dostavníky dodnes připomínají četné milníky, které najdete na německém území. Blízko Habartic dodnes stojí na okraji rašeliniště Černý kříž, kolem kterého koně s depešemi, dopisy i lázeňskými hosty projížděli.